díla ze světa dvou spontánních tvůrců Olomouckého kraje Jany Kordové a Slavomíra Holinky
Výstava v historické Černé věži v Drahanovicích představuje současnou tvorbu tvůrců z okraje hlavního uměleckého proudu, kteří však již prokázali svou kreativitou, že schopnost tvořit nemusí být jen výsadou absolventů vysokých uměleckých škol, ale je darem, který se může probudit v každém z nás. Jejich artefakty dokumentují skutečnost, že i v dnešní technologicky vyspělé a uspěchané době jsou mezi námi skromní nenápadní umělci, kterým k vyjádření vnitřních pocitů a radosti ze světa stačí obyčejný štětec nebo dláto.
kurátor výstavy: Pavel Konečný
Radost z malby paní Jany Kordové
Málokdy člověk pocítí tak otevřenou a bezprostřední radost z malby, které nepředchází žádné kresebné přípravy ani předem promyšlený či připravený motiv nebo záměr, ani obdiv k umělecké tvorbě nebo nějakému autorovi. S takovou spontánní a přesto úžasnou koloristickou invencí se setkáme jen sporadicky. Inspirací neškolené intuitivní malířky paní Kordové jsou samotné akrylové barvy, nanášené na bílou plochu plátna vitálními a suveréními tahy štětce, vedenými z paměti ruky, pod níž tak vyrůstají nečekané tvary reálných a imaginárních květiny, průhledy vnitřními krajinami nebo někdy téměř chaotické křivky, které jakoby zaznamenávaly let neviditelných ptáků. Radost z malby paní Jany Kordové je opravdová a autentická. V tichu a samotě jejího domova jí přináší chvíle soustředění a naplňující harmonie. Rychle se rozrůstající dílo spontánní neškolené malířky je pozoruhodné ve své čistotě a upřímnosti, zajímá ji proces malby více než výsledný obraz, který po zhotovení odkládá a začíná malovat další a další a další …
Jana Kordová
důchodkyně
nar. 11. listopadu 1948 v Olomouci
vyučena jako nástrojářka
spontánně začala tvořit kolem roku 2012
ve svém domku Přáslavicích,
nyní žije jako vdova v Olomouci
dosud namalovala asi 200 obrazů
první výstavu měla v cukrárně ve Velké Bystřici 2023
samostatná výstava v Modrém knihkupectví, Brno 2024
Dřevěný svět pana Holinky v Ráječku
Jeho stvořitelem je Slavomír Holinka, spontánní tvůrce a řezbář, ale také veselý pracovitý a družný člověk s optimistickým pohledem na svět. Žije s manželkou na okraji moravského Zábřehu v městské části Ráječek, která tak už svým názvem a poklidem předměstí evokuje v dnešní hlučné době skutečný malý ráj. Členité svažité okolí svého rodinného domu postupně osázel vlastními sochařskými výtvory a dal tak originálně nezaměnitelnou podobu travnatým plochám kolem svého bydliště. Zástavba původně samostatné obce zmiňované již ve 13. století leží jihovýchodně od Zábřeha v údolí potoka Vesna a přirozeně se prolíná s řídce zalesněnou krajinou. Je tichým, tak trochu zapomenutým místem, avšak jakoby přímo předurčeným k vytvoření malé venkovní galerie pod širým nebem. Tou by se však určitě nestala nebýt nadšení, tvořivosti, výtvarného nadání i řemeslných schopností pana Holinky narozeného 6. srpna 1945 v nedaleké obci Hrabová poblíž Dubicka. V Šumperku vyučený zedník již v mládí tíhnul k řezbářství a projevoval se vždy jako zručný kutil, který dovede využít či zpracovávat různé materiály a umí si dobře poradit s vytvářením různých modelů, drobných okrasných předmětů (intarzovaných krajin) a překvapivých dárků pro rodinu a přátele. Dlouho jej také zajímala faleristika, nauka o vojenských řádech a vyznamenáních, ale jako náruživý sběratel se zaměřoval i na odznaky sportovní či tovární.
Základní impuls a trvalou inspiraci k soustavné řezbářské tvorbě však pro něj znamenala až náhodná návštěva rozsáhlé expozice dřevěných soch Jiřího Halouzky v Jiříkově poblíž severomoravského Sovince někdy po jeho šedesátce. Prohlídka Pradědovy galerie na něj zapůsobila jako spouštěcí mechanismus, katalyzátor dosud ne zcela probuzeného sochařského a řezbářského talentu. To vše ve spojení s odchodem do důchodu, přinášejícím náhle volný časový prostor, znamenalo skutečný zrod nového zajímavého řezbáře. V průběhu dalších let pak pravidelně využíval své malé řemeslnické dílny nad garáží před domem ke své nové zálibě. Hrubé opracování dřeva prováděl zpravidla ještě venku na zahradě, kde také přemýšlel nad námětem svého díla. Často se nechal inspirovat tvarem nalezeného samorostu nebo kmenu stromu, kterému jen úspornými zásahy dláta či polychromií dodával výslednou podobu. Tak postupně vznikaly rozměrné i menší dřevěné podoby různých ptáků (orlů, sov, bažantů, papoušků), známých i exotických zvířat (medvědů, jelenů, psů, koček, krokodýlů, slonů, hadů), lidských figur (ponejvíce vodníků, vojáků či myslivců nebo poutníků) a také množství pohádkových bytostí i postaviček z televizních seriálů pro děti.
Slavomír Holinka je autorem úsporným, pro nějž je typická střídmost a účelnost využití výtvarných prostředků. Až minimalistický přístup k opracování dřevěného materiálu mu nedovoluje pojednat sochy se zdůrazněním líbivě vykroužených detailů. Jeho díla včetně několika betlémů tak nemají dekorativně podbízivý tón některých amatérských řezbářů a svou přirozenou expresivností, nedokončeností a jistou dávkou syrovosti (umocněnou svéráznou polychromií) jej bezpochyby řadí k osobitým autentickým neškoleným tvůrcům čistého srdce. Ostatně právě řezba malého srdce, jakoby vyrůstajícího z obyčejného dřevěného špalku je jeho oblíbeným dárkem pro sporadické návštěvníky, kteří objevili tuto kouzelnou galerii. Její autor je bytostně srostlý s tímto místem, v němž má mnoho přátel a dovede se s nimi podělit o své umění a také je třeba ve dřevě zpodobnit. Pozornému divákovi tak již při vstupu do Ráječku neuniknou sochy sv. Josefa a Panny Marie a o něco dále řada dalších prací vážících se k historii této lokality nebo vyvolávajících radostný úsměv dětem mířícím do mateřské školy. Také pro místní restauraci vyřezal jako poutač podobu dobrého vojáka Švejka a muže nesoucího nad hlavou soudek s pivem. Další díla s objevují v předzahrádkách domů sousedů i na volných prostranstvích v obci. Svým řezbářským uměním je tak známý především mezi obyvateli Ráječku, ale svá díla už také prezentoval přímo na náměstí v Zábřehu. Na samostatnou výstavu výběru svých nejlepších řezbářských prací v nějaké galerii či muzeu však ještě stále čeká. Třeba se blížící osmdesátka stane podnětem k seznámení se širší divácké kulturní obce s tímto skromným, ale svérázně vitálním uměním imaginací a humorem obdařeného originálního autodidakta, svobodně sochařícího zedníka pana Slavomíra Holinky z Ráječku. Určitě by si to zasloužil.
Slavomír Holinka
důchodce
žije a tvoří v Ráječku u Zábřeha
nar. 6. 8. 1945 v Hrabové
vyučený zedník
vyřezávat začal kolem roku 2005
Rozhovor k výstavě s kurátorem Pavlem Konečným
17 min., rozhovor vedl Zdeněk Vévoda
