Svatopluk Zatloukal
Narodil se v roce 1951 v Olomouci. Už od dětství se věnoval nejen výtvarničině, ale současně měl i technické záliby v modelářství. Olomouckou LŠU navštěvoval celých deset let a až do devatenácti let byl žákem olomouckých výtvarníků Marie Bělohlávkové, Pavla Kotase či Radko Mašaty. Studoval na SPŠS v Olomouci strojařinu a kombinoval tak, jak sám říká, své obouhémisferové zaměření, tedy strojařinu, výtvarničinu, sport či soutěžní tanec. V té době měl i svou první samostatnou výstavu. V maturitním ročníku se rozhodl pro studium architektury, které však nedokončil.
Profesní kariéru spojil s leteckým průmyslem, kde začínal jako konstruktér, posléze vystudoval specializační studium zaměřené na teorii a praxi aplikace NC strojů. Věnoval se programování, technologii, školení pracovníků. Specializoval se posléze na problematiku obrábění těžkoobrobitelných materiálů, nekonvenční obrábění a lasery.
V devadesátých letech inicioval a následně vytvořil základ značky Morati Titanium Bicycle Components pod hlavičkou letecké firmy Honeywell. Je autorem celé sortimentní skladby, od konstrukce po design, testování, technický marketing atp. Uplatnil také čtyři patenty v tomto oboru. Značka úspěšně pronikla na světový trh – má ve svém portfoliu, mimo jiné, tři tituly mistra světa v cyklokrosu atp.
V tomto období si splnil další sen a sice divadlo. Hrál v ochotnickém souboru, ve druhé dekádě nového století pak ve Studiu SEN olomouckého Divadla na cucky. Zážitky sbíral i účastí na celostátní přehlídce uměleckého přednesu Wolkerův Prostějov. Současně se pak, celých 1 6 let, spolu s manželkou opět věnoval soutěžnímu tanci v kategorii seniorů. Až do sedmdesátky také aktivně létal, stále miluje svou cyklistiku i motocykl.
Výtvarná činnost byla nějaký čas utlumena, nicméně dnes se už takřka dvacet let věnuje technice akvarelu, kterou začal studovat, objevovat a nechal se jí okouzlit. Sám ji charakterizuje jako úžasný prostředek k vyjádření lehkosti, světla a stínu, obdivuje ono dobrodružství, kdy autor od počátku musí v představě vidět své dílo, a vědět, že to největší světlo a jas je dáno bělostí papíru…
Svá díla naplňuje tajemným dějem, vzpomínkou, atmosférou či drobným paradoxem i humorem. Touží vypravovat tyto malé příběhy, aniž by je musel nazývat těžko vyslovitelnými definicemi. Dnes žije se ženou v Laškově – Dvorku a nechává se inspirovat klidem, pohodou, přírodou a vlastními vzpomínkami, představami a zážitky.
